David Stypka

David Stypka patřil k nejzásadnějším českým umělcům posledního desetiletí. V hudbě byl v podstatě samoukem, zkušenosti nasbíral neúnavným koncertováním, jamováním a poslechem širokého spektra hudby, ve které nechyběl jazz, rock ani pop. Tyto tři stylové oblasti jsou také pro jeho vlastní hudební projev typické.

Hudební kořeny Davida Stypky vyrůstají jako u každého člověka v dětství. Narodil se do učitelské rodiny. Maminka Marie ráda hrávala na kytaru a zpívala Neckářovy balady, milovala Martu Kubišovou, Golden Kids, Marsyas a další legendy české populární hudby. Přes tátu se David dostal ke kapelám Marillion, Rush, Black Sabbath a Led Zeppelin.

S kytarou začal koketovat už jako kluk, štěstí zkusil i v základní umělecké škole, ale mnohem víc jej od počátku bavila samostatnost. Chtěl přijít na kloub věcem sám. Poslouchal, rozlišoval a vstřebával. Miloval éru grunge (Alice in Chains, Nirvana, Soundgarden a hlavně Pearl Jam), z českých kapel na něj velmi zapůsobily Buty a Vlasta Redl.

Kromě hudby rád četl. Pořád něco nového objevoval. Jeho záběr byl impozantní: zajímal se o historická témata a společenské fenomény, rád měl mystiky Eduarda Tomáše a Františka Drtikola, ale studoval i kvantovou fyziku. Od počátku se profiloval jako samorost a intelektuál, který jde vlastní cestou a chce změnit svět. Měl svoji hlavu už během studií, kdy nepatřil k premiantům, protože nad věcmi raději samostatně přemýšlel, než aby přijímal hotové pravdy.

Po gymnáziu se začal věnovat žurnalistice, v níž mezitím začala pracovat i jeho maminka. V této profesi získal brzy velké zkušenosti. Jeho články vynikaly kultivovanou češtinou a schopností exaktní zkratky, v níž bylo obsaženo vše podstatné. Kromě článků se naučil výborně pracovat také s grafickými programy.

Publicistika mu dala něco, co někdy muzikantům chybí: schopnost argumentovat a nadhled. Vnímal hudbu v širších souvislostech, nejen jako volnočasovou aktivitu, ale jako akt komunikace, který má nejvyšší prioritu a závažnost.

První kapelu David Stypka kolem sebe zformoval už na počátku devadesátých let. Tehdy ještě jako vlasatý teenager založil kapelu Viadukt, která se přejmenovala na Mary´s Green Head (známá též jako MGH, parafrázovaně MHD). Vzniklo několik demokazet a samozřejmě se intenzivně koncertovalo. Stěžejním momentem byl rok 2005, kdy Stypka s MGH pořídil v nahrávacím studiu Richarda Kroczka (Buty) desku Hydrofonie. Krátce poté došlo k taktickým proměnám a vznikl Najzar. O dva roky později vyšlo debutové album Tula, jehož kmotry se stali Radek Pastrňák a Richard Kroczek. Pánové pokřtili novinku vodou z Prašivé, která prý přináší štěstí.

Najzar nahrál Tulu ve složení David Stypka (zpěv, kytara), Tomáš Březina (basová kytara), Roman Žáček (bicí) a Jaroslav Kaplan (klávesy). Deska obsahovala i Stypkův první hit Osudová. Najzar však neměl dlouhý život.

Koncem roku 2010 kolem sebe Stypka postavil novou kapelu s názvem Bandjeez. Název vymyslel frýdecko-místecký muzikant Zdeněk Holka, který měl podobná speciální slova snad úplně na všechno. První zkouška nové formace proběhla na Kamenitém pod Prašivou, v boudě, kde se občas pořádaly rockové festivaly. V té době už měl David nejen ve Frýdku-Místku status výjimečného muzikanta a poprvé začal vystupovat pod svým občanským jménem David Stypka & Bandjeez. Na své kořeny ale David nezapomněl a svou bývalou kapelu Najzar zvěčnil ve skvělé stejnojmenné písni, která se objevila na pozdější desce. Kapela prošla personálními změnami a vystřídala se v ní řada tamějších muzikantů, například Petr Piny Pinkas, Marek Hlosta, Jan Uvira, Adam Zbránek… Posléze se sestava Bandjeez ustálila na trojici Matěj Drabina (v kapele služebně nejdéle), Maro Zeman (basová kytara) a Pavel Sotoniak (klavír).

David Stypka byl skutečně originál každým coulem. V jisté fázi své dráhy se rozhodl tvořit tzv. Wakeup songs, což byly skladby napsané, nahrané a publikované hned po probuzení. Od prvotního experimentu se časem pochopitelně upustilo, přesto tímto způsobem vznikla řada skladeb, které se později objevily na deskách.

V letech 2012–2013 vzniklo v ostravském studiu Mroš album Čaruj. Zahrála si na něm pestrá družina muzikantů, kteří s Davidem dříve či později účinkovali (Jitka Andrašková, Maroš Moroň, Ondřej Klímek, Milan Michna, David Kopřiva, Radek Pastrňák a další), přičemž texty a hudba byly Davidovou autorskou záležitostí. Nahrávka vyšla pod hlavičkou Sweetsen Records a její přední stranu zdobila ilustrace bílého králíka, kterého drží jakýsi iluzionista. Deska Čaruj působila a dodnes zní jako naprosté zjevení. V jistém ohledu lze říci, že tak výrazný autorský debut se naposledy v české hudbě povedl v roce 1990 Vlastu Redlovi s jeho konceptuálním albem Na výletě.

Čaruj byla opravdový hudební i textařský zázrak. Konečně se objevil někdo, kdo má dar vyslovit to, co člověk prožívá. Konečně někdo řekl přesně tolik, kolik je zapotřebí. Ani slovo, ani tečku nebo čárku navíc. To všechno nádhernou a kultivovanou češtinou s bohatou slovní zásobou (včetně regionalismů), nenapodobitelnou metaforikou a úžasnou imaginací. Stypkovy texty vycházejí vždy z vlastní zkušenosti a empirického vnímání situací a událostí. Nepřichází nikdy s hotovými pravdami, ale často jsou přesným záznamem myšlenkových pochodů a úvah: „Špatně skončím, nenajdu-li života smysl aspoň v půli, na mém pohřbu hudci duli, výběrem se neminuli.”

Do epicentra pozornosti se u něj dostaly hlubiny lidského nitra, které jsou plné naděje a touhy („Čaruj! A vyčaruj mi dům, kde se nebudu bát”), ale i svíravých pochybností a frustrací z uštědřených kopanců i nejistot z vratkosti vlastního života („Já nemám peníze, nemám na víno, i kdybych měl, asi nezaplatím.”).

Stypkovy texty kromě mimořádně sugestivních osobních příběhů vyjadřovaly i silný apel proti nadvládě konzumu, všem možným diktaturám a projevům nenávisti či demagogie. Proti růžovým brýlím nadýchaného popu či pivnímu rocku s banálními texty přišel David s něčím, co přerůstá v nadčasové a nemilosrdně přesné analýzy o roli a postavení člověka ve společnosti a světě: „Když Království úpí, jsou všichni rádci v meditaci, kde čekají, až se řev dějin ztiší. V panice napíše král normostranu o frustraci, v níž vyjeví lidu, co lid dávno ví.”

Album Čaruj se zařadilo k nejpozoruhodnějším nahrávkám minulého desetiletí. Energie a nadčasovost z této desky vyzařují s plynutím času s čím dál větší intenzitou.

Následující čtyři léta byla vyplněna intenzivní prací na nové desce. Druhé album s Bandjeez začal David Stypka natáčet svépomocí na konci roku 2015. Financování tentokrát proběhlo formou crowdfundingu. Výsledná nahrávka nesla název Neboj SE (special edition) a dostali ji pouze přispívatelé. Veřejně vydána nebyla, protože kapela nebyla spokojena s výsledným zvukem. Následujícího roku vzniklo čtyřpísňové EP Jericho, jehož písně se objevily v dubnu 2017 na druhé regulérní desce s názvem Neboj. Ta už vyšla u velké nahrávací společnosti a měla všechny atributy profesionálně odvedené práce.

Kolekci Neboj David Stypka natočil v sestavě, s níž pak hrál až do posledních okamžiků (David Stypka – zpěv, elektrická kytara, Matěj Drabina – bicí, Maro Zeman – baskytara, Pavel Sotoniak – klávesy.) Některými fanoušky bylo sice album vnímáno jako mírný úkrok z intelektuálních a alternativních pozic směrem k mainstreamovému pop rocku, je však třeba uvědomit si, že Stypka na svou druhou nahrávku namíchal cíleně koktejl, který měl potenciál oslovit mnohem širší spektrum lidí. Formálně se sice písně lehce zjednodušily, ale neopustily status harmonicky i melodicky mimořádně silných a neotřelých příběhů, které se po prvním poslechu zadřou pod kůži a od té doby s nimi člověk žije napořád.

Také Stypkovy texty, které vždy mistrně zobrazovaly mezní psychické situace a stavy, na Neboj dospěly k novému sémantickému vrcholu. Po důsledné analýze vnějšího i vnitřního prostředí se David rozhodl dát vale svým skeptickým náladám a v jeho myšlenkách prosvítá víc naděje a světla: „Vypadá to, že tě černá dostala, je čím dál větší louže, cos v ní brouzdala, to může být tak, že to máš už od mala, neboj, neboj, to bude dobrý“.

Úryvek z eponymní písně Neboj ukazuje, jak suverénně Stypka zvládal rozličné versologické prostředky. Konkrétně v tomto případě využil tirádový rým, který spočívá ve spojení řady veršů jediným rýmem podle schématu a a a.

Podstatné ale bylo, že tímto albem si Davida Stypky konečně všimla širší veřejnost. Stěžejní úlohu v nevtíravém úsilí o pozornost sehrála píseň Dobré ráno, milá, která triumfovala nejen díky hitovému potenciálu, ale i díky skvělému videoklipu a ideální kombinaci s hlasem zpěvačky Ewy Farne.

Album Neboj bylo od začátku do konce napěchováno charismatickými písněmi a skvělými texty. Na úchvatném vyznění nahrávky se podíleli také hosté Terezie Kovalová (violoncello a vokály), Debbi (vokály), Ewa Farna (zpěv), Jan P. Muchow (bass synth) a mnozí další.

Ani poté však neměl David Stypka na růžích ustláno. Jeho inteligentní hudba a texty nikdy nešly tou nejjednodušší cestou k publiku. Jeho osobnost v sobě spojovala zvláštní rysy extroverta s duší introverta. Na pódiu působil často, jako by se trochu styděl a zdráhal se s něčím svěřit. Ale všimli si ho hudební kritici a odborníci, kteří začali na jeho obrovský talent upozorňovat. Někteří mimo jeho hudebních a textových kvalit poukázali také na jeho kytarové dovednosti, které rozhodně nepatřily ve své kategorii k pouhému průměru. David své kytarové party měl důsledně vycizelované a vymyšlené. Uměl zahrát zásadní kytarové kompozice a bedlivě sledoval nejnovější dění i v této oblasti.

V podstatě v každé z Davidových písni najdeme myšlenky, které jsou vysloveny s tak působivou až vizionářskou silou, že se stávají součástí běžného lidského života. Jsou to vlastně zobecněné pravdy a uhrančivé básnické obrazy v jediné koncentrované výpovědi: „Láska je mříž a tíha, když se na slova stříhá, když se v řetězech hlídá. Vůně, původně tak živá. Jizva, která zpívá, pes, co v boudě se skrývá.

David se dočkal i projevů poct a uznání. Každý rok sice někdo vyhraje Anděla, ale když ho získal v roce 2017 David Stypka, byla to opravdová událost! Stejně tak bylo pýchou pro Moravskoslezský kraj, když se tento úžasný člověk stal ve stejné době vítězem prvního ročníku Cen Jantar.

A co na takové pocty David Stypka? Zůstal svůj. Skromný a poctivý na své trnité cestě za úspěchem a oslovením davů. Zůstal svůj, se svým smyslem pro osobitý humor a nadsázku. Vždy ochotný pomoci radou a názorem. Nikdy se nikomu nevnucovoval, jeho vrozený cit pro čest, spravedlnost a vidění pod povrch věcí pocítili snad všichni, kteří s ním přišli osobně do styku.

Když se objevila krutá nemoc, srdnatě se s ní pral, bojoval, nevzdal to, ani když mu docházely síly: „Po chemoterapii skoro nemůžu hrát. Brní to, nevím, kde jsem na hmatníku. Stálo mě to neuvěřitelné množství sil,“ sdělil mi po jednom z koncertů.

Je obdivuhodné, s jakou vervou a odhodláním odehrál s vypětím všech sil koncerty pro ohrožené seniory a další akce, na kterých riskoval i svou vlastní kůži.

Po Davidu Stypkovi zůstal velmi skromný, ale nesmrtelný odkaz zejména v podobě dvou vynikajících alb s kapelou Bandjeez. Navíc je možné, že by některé písně Davida Stypky pro připravované třetí album s názvem Dýchej mohly být vydány posmrtně. Konečné slovo nejspíš budou mít členové kapely, případně dědicové. Kvalita posledních dvou alb je ale natolik mimořádná, že k ní jiné kapely a umělci nedospějí ani po celoživotním pracném úsilí.

A to je podstatné. Hodnota lidského bytí se nedá měřit délkou. Život zasvítí a zhasne. Po někom zůstane jenom tma, po Davidu Stypkovi zůstalo navždy světlo, teplo mužného hlasu a naděje, že vždy budou existovat i chlapi, kteří jsou rovní, spravedliví a ničeho se nebojí. Ani vlastní smrti.

Milan Bátor, 13.1.2021, Ostravan.cz

https://www.ostravan.cz/68617/kdo-byl-david-stypka-skromny-clovek-a-obdivovany-perfekcionista-se-zasadnim-tvurcim-potencialem/